Náš společný příběh začal v roce 1977. Tehdy  jsme, mnozí docela vyplašení, nastoupili do prváku na vančický "gympl".
Naše třída byla tehdy jednou z prvních, kam  bylo možno nastoupit už po ukončení osmé třídy základky na školu střední byť  povinná základní školní docházka byla tehdy stále ještě devítiletá.

Po nejrůznějších peripetiích jsme se posléze "propracovali" až k maturitě.
Byla to krásná léta.
S odstupem času si možná  říkáme, zda jsme je prožili tak, jak jsme je prožít mohli. Osobně si dnes myslím, že jsme se o to alespoň snažili. Rozhodně máme na co vzpomínat.
Občas jsme někteří po té cestě  trochu klopýtali, ale určitě to  nebyl  žádný smutný příběh.
Pak ve finále běhu -  počátkem léta 1981 -  jsme snad i  měli  pocit, že už se nás většina nikdy v budoucnosti nesetká a naše cesty se možná  definitivně rozcházejí.
Chvíli to tak i  mohlo vypadat. Měli jsme  trochu jiné starosti - další studia, práce, mnozí založili rodiny.
Možnosti komunikace v té době byly nesrovnatelné s dobou dnešní, mobilní telefony, e-maily atd. - nic z toho  nebylo. Zanedlouho  pak nastala doba nádherných "devadesátek" a  přišel rok 1991 a naše  první pomaturitní setkání na historické půdě  vančického Besedňáku.   
"Besec" je pro nás všechny  srdcovka - diskotéky, taneční, plesy... Na to nejde zapomenout!
Z  prvního pomaturitního  srazu se nám  však nezachovaly žádné dokumenty, podobně jako z dalšího  setkání v roce 1996 v Centrumu.
Následovalo  dalších dlouhých pět let a přišel rok 2001 s prvním zdokumentovaným setkáním "po dvaceti letech" v penzionu Princ Ivančice. 
Zde  už máme bohatou fotodokumentaci (pořizoval  tehdy Mira ) a stále živé  vzpomínky jak z vlastního setkání, tak z následné návštěvy dnes již dávno nefungujícího podniku Diverzion.

V roce 2004 jsme se pak  setkali u příležitosti oslav založení gymnázia v hospodě "U růže" (tuto pamatujeme velmi dobře ještě z dob studií).

Událostí, která silně ovlivnila náš občas snad i  vlažnější postoj k  vzájemnému setkávání byl nečekaný odchod  Karla "Zero" Šebely na sklonku roku 2007.
Začátkem ledna  2008 jsme se v hojném počtu setkali na jeho pohřbu.
 Smutná událost nás tehdy všechny velmi zasáhla a následoval sraz  v březnu 2008 v Ivančicích za kostelem a  v témže roce ještě  další dvě setkání v užším kruhu v údolí Oslavky (srpen 08 a listopad 08) 
Tenkrát jsme se shodli na tom, že se nechceme potkávat  až na něčím pohřbu a musíme s tím něco dělat, nebo se  o to alespoň pokusit.

Následně  organizace trochu vázla, mluvili jsme i o jistých obavách z "přepálení" snah o společné akce a další setkání proběhlo v roce 2011   (30 let po maturitě) netradičně ve Valticích, kde však  mnozí (byť byli včas pozváni)  chyběli.
Škoda, všichni zájemci se mohli snadno domluvit na dovozu/odvozu a bylo zajištěno špičkové ubytování. 
O půlnoci  měl  tehdy být  podle jakéhosi proroctví konec světa.
Byl jsem se  osobně podívat kolem půl druhé  ráno z vinného sklepa ven, abych se přesvědčil, že má smysl otevřít další láhev vína...otevřeli jsme jich pak ještě několik. Bylo vynikající!
Z tohoto setkání nejsou fotky, ale netradičně cca desetiminutové video.
Stojí za shlédnutí.

 2014 - restaurace Cha-Cha Ivančice (opět  dnes již neexistující)
2016  -  Alexovice - Mosillana (už neexistuje) kdy mottem bylo "40 let od počátku studia na GJB) a poté 2019 - Neslovice "Dobrá chvíle" - velmi vydařené setkání.

Pak přišel rok 20 a celkový útlum v souvislosti s čínským virem, naštěstí zatím poslední "velké" setkání nazvané "40 let od maturity" 2. října 2021 bylo na jedničku- jak účastí, tak průběhem.

Aktuální situace je taková, že plánujeme  jednak zkrátit interval "velkých" setkání a jako něco nového i  "setkání náhodných příchozích".
 V předem stanoveném pravidelném termínu, na domluveném místě někdo z nás bude.
Kdo bude mít čas a chuť, ten třeba dojde. 
Zatím je shoda v místě a čase se čtyřmi či pěti  spolužáky. Další se snad budou průběžně ozývat či rovnou dojdou na místo, možná organizaci v budoucnu upravíme, zkorigujeme, využijeme jiný nápad.
 Kdybyste někdo takový nápad měli, tak sem s ním!
K zajištění informovanosti a vzájemné komunikaci by měly posloužit i tyto stránky.

Aktuální seznam spolužáků "o kterých víme" je k dispozici s maily a  (některými) telefonními čísly -seznam je samozřejmě náš "interní", zde jej nehledejte.
Je nás 19 (počítám-li dobře) co jsme ve spojení a setkáváme se.
O čtyřech dalších nevíme nic, dalších 7 existuje, ale tito se s námi nechtějí či nemohou setkávat.
A dva spolužáci již dnes bohužel nejsou mezi námi.

Netvrdím v této chvíli, že jsou tyto stránky hotové a finální.
 Budu na nich "vyšívat" jak mi čas dovolí, možná budou nakonec úplně jiné.
Berte je v této chvíli jak kontaktní bod, pevné místo ve virtuálním prostoru.

Lála